Aneb jak se teplomilka vraci zpatky

Dnesni den je posledni v Goteborgu, zitra rano odletam zpatky:) Udalosti nabraly rychly spad pote, co jsem se vratila z Malajsie. Prvne v byte jiz byla zase nasackovana majitelka a planovala zde pobyvat dele. Na cemz jsme se teda na zacatku nedomluvily, nakonec z ni vylezlo, ze by chtela byt cele leto v Goteborgu, protoze bude pracovat. Tak na sdileni bytu s nekym jsem opravdu nebyla zvedava, natoz s nekym, kdo me prerovnal vsechny moje veci, chodil pokazde s uterkou za mnou a utrel kazdou kapku. 

Hledani bytu neni nic jednoduche ve Svedsku a taky jsem nakrasno zjistila, jak drahe jsou byty k pronajmu na secondhand trhu. A ted bych si mela zase hledat novy byt a stehovat se.

A taky mi neprisla vyplata, tak jsem se ji domahala. Btw: Nasledne jsem vcera zjistila ze mi opet neprisla ani druha vyplata. Coz uz bylo dost pochybne ze strany zamestnavatele, ze tuto skutecnost jsem si musela vybojovat. Prisla a castka byla nedostacujici. Svedsko je draha zeme, jidlo, bydleni a doprava jsou velka polozka v rozpoctu.

Mela jsem rozhovor s mym vedoucim, ze tohle neni komfortni zivot, jaky mi sliboval, ze jak si z platu muzu dovolit co chci. A pokud se mi nelibi, mam si vzit pujcku. Ze investuji do sebe. Aha, takze naraz to neni jako slibovane zamestnani se vsemi pravy a povinostmi zamestnance ale investice. Aha, a nemam ani zadne socialni pojisteni a presto mi zdanili 32% prijmu. Dostala jsem prednasku o tom, kolik co stoji a za kolik mam co kupovat.

Tak to me opravdu nikdo povidat nemusi, delala jsem si tabulku v excelu, kolik jsem utratila a rozhodne jsem nerozhazovala. Dotovat to ze sveho nehodlam a pujcku si brat nebudu ani nahodou. Takze jsem rekla milemu Svedsku a doktoratu BYE-BYE. 

A jeste posledni prehled veci, ktere mi urcite chybet nebudou a naopak ty, ktere bych uvitala i v Cechach.

Rozhodne chybet nebude:

- pisteni a vyskani racku pod mym oknem, pravidelne za usvitu a nejlepe v pul pate rano kazdy den

- OBROVSKA baleni potravin, nemoznost si zakoupit par platku syra, vse se prodava na kila

- zima, vitr a destive pocasi ( i kdyz toho jsem moc nezazila, ale pokud ano, tak to fakt stalo za to)

- ctvrt plna duchodcu s choditky ( mladi lide bydli v centru)

- neskutecne nechutni chrchlajici svedi, kteri v zivote nepouziji kapesnik a nakrasno veskery obsah hlenu nasaji do sebe zpatky, kdekoliv, kdykoliv, pri jidle i v tramvaji

- napisy jen ve svedstine, nejlepe na potravinach, ktere se tvari jako neco, co pak nasledne nejsou

- predsi jen omezeny vyber obleceni, obuti atd., jen nektere znacky a skoro vsechno jsou to hadry z 80. let

- neskutecne drahe pivo

- systembolaget

- brzke vychody slunce

- socialisticky pristup ke vsemu

- poradniky na byty a vlastne na cokoliv, system najemneho bydleni

A po cem se mi zasteskne:

- skvely system cyklostezek, clovek se neboji jet po silnici, jizdu po chodniku toleruji chodci i cykliste a neprekazeji si

- usmevavy pristup k zakaznikovy a celkove pristup kdekoliv na uradech

- neplaceni za vedeni bankovniho uctu, poslani penez do zahranici zdarma

- fika a kanelbullar

- svedske stoly v restauracich (zde jsem poznala pravou hodnotu tohoto slovniho spojeni, jak vecne tak i financne:)), k obedu bezne vyber ze salatoveho bufetu, cerstve chleby, oblohy, mnozstvi a druh si kazdy voli sam, napoj v cene (nealko piti, cerstve dzusy, plus kava, caj dle libosti)

- pozdni zapady slunce

- klidni ridici, dodrzovani pravidel dopravy a vseobecne malo aut ve meste

- vyber potravin, ovoce a zeleniny
- ekologicky zpusob zivota, vsude je duraz na trideni odpadu a ve mestech je cisto

Na kole do centra, trasa podel kanalu

 Kousek za Nya Varvet.















Most pres kanal.






 

Tomu se rika vyskove prace.

Jednosmerka pro cyklisty, cestou z centra domu.

Jak se moje kolo podivalo do Svedska

Prevoz meho cyklo-vozitka letecky, vse probehlo bez problemu, kolo me GTB cekalo jiz pristavene u pasu. Cena za prevoz cinila 1500 CZK.

A mensi vylet kolem pobrezi a na jih od meho bydliste:

 Askimbadet, plaz ocene modrou vlajkou, par Svedu se koupe a opaluje. Je asi 14 stupnu a voda ma takovou teplotu, ze je idealni akorat tak na ochlazeni pivnich lahvi. Strcila jsem do ni jeden prst, stacilo.

Tady jsem dojela k ostrovu Stora Amundo, kde byla cedula zakazu vjezdu cyklistu a mimo jine zacala byt uz trochu zima, tak jsem to otocila zpet. Na ostrove je chranena rezervace nejakych velkych operencu, no muzu potvrdit ze jeden pristal u me na stole a malej vrabec to zrovna nebyl. Celkem jsem dala takovych rekreacnich 20 km. Do prace to mam nastesti jen 6,5 km.

Kamaradi v Praze poradaji grilovacku, na to abych se online mohla pripojit a participovat, byla jsem pro jistotu dopoledne navstivit System Bolaget. V 10:30 rano fronta na chlast ja u nas kdysi na banany. Ceny uz me ani nemohou prekvapit a za tuto paradni nadilku jsem tam nechala okolo 220 CZK. Chipsy jsou samozrejme nad ramec. 

Poznamka na konec, cyklisti se nemusi bat jezdit nikam, protoze svedsti ridici jsou na ne zvykly. Vsimla jsem si, ze bezny chodec NEMA na prechodu prednost a to ze na nem stoji neznamena, ze pred nimi ridic take zastavi. Zato pokazde kdyz jedu na kole a prejizdim silnici pres prechod se auta zastavuji jeste kdyz jsem 50 metru od prejezdu. Marne na ne mavam, at jedou, ze mi to jeste chvili potrva, nez se tam dostanu. Nikdo netroubi, neohrozuje ani nestrka do cyklistu. Nekolik mist je cyklostezka spolu s chodnikem, chodci i cykliste se bez problemu vejdou a neohrozuji jeden druheho, kazdy vi, na kterou stranu se ma klidit.

MALAJSIE 2. den, pondeli 23.4. – prohlidka Batu Caves

Rano vstavacka a zjistujeme, ze oproti Lonely Planet se do Batu Caves da dostat velmi jednodusse a to dojet od nas s monorail na KL Sentral a odtamtud vlakem KTM Komuter primo az k zastavce Batu. 

 KL Sentral je moderni nadrazi, daji se zde koupit zimni rasta cepice, kterou si k velkemu udivu prodavace vyzkousim. Zrejme predtim nevideli, jak to ma vypada na hlave s dreadami. Listek do Batu nas stoji 1 (!) MYR na osobu, je to cca pul hodiny okruzni jizdy mestem. 

 Jiz ze zastavky je videt zlaty Budha. Chramy okolo jsou hezky nazdobene a hindu vyjevy jsou pomerne netradicni. 

Pripraveni na vtiravost a mnozstvi opic vystupujeme do schodu k jeskyni. Nemeli jsme sebou nic blistiveho ani k jidlu, tudiz nas ignorovali. Ovsem zajimava zkusenost, koukat se opici z pul metru do oci. 

 Temna jeskyne mela v pondeli bohuzel zavreno, po prohlidce vnitrni casti se rozhodujeme alespon navstivit jeskyni s “psychadelickymi vyjevy” (dle Lonely Planet). Nemeli od pravdy daleko, hinduisticke bozstvi ma minimalne 4 ruce a nekolik dalsich organu. 

 S potesenim fotodokumentuji, az jsme se nakonec dostali do jeskyne s terarky. Obri anakonda, ruzni hadi a dalsi havet, doufame jen, ze jsou dostatecne zajisteni a nic na nas nevyskoci. Nez jsme se vratili do mesta, tak jsme pojedli u Batu ve vynikajici indicke vegetarianske restauraci. Platili sme za jidlo pro dva a dzus z cerstveho pomerance cca 10 MYR.

Led v piti neresime, kdybychom meli byt obezretni jak se pise v pruvodci, tak nejime nikde. Nasi pratele led z piti vyhazuji na zem. Vecer nas opet vyzvedne nas malajsky kamarad Gigi, jedeme na autobusak Puduraya ( Szabi si toto slovo velmi oblibil a prekrtil tak Florenc na Puduraya) a pod naporem nahanecu a me drzosti si dovolit neco jineho, nez nabizeji, zakupujeme konecne spoj na nami vybranou hodinu na nami vybrane misto. Tedy na zitra rano, smer Cameron Highlands. Gigi nas vede na veceri do cinske ctvrti, kde je na spejlich napichano a pripraveno k rozneni kde co. Jsme radi ze jsme vegetariani a vzhledem k tomu, ze zadna z kocek tady nema ocas je nase predstavivost podporena. Schyluje se k velke bource, zapadneme do jedne z jidelen, kde je takovy smrad, ze Szabi malem hodi pod stul. Po chvili a jednom velkem Tigeru si zvykame a muzu podotknout, ze tento smrad jsem jeste citila v Malajsii vicekrat a to vzdy v cinske restauraci. Jidlo je ovsem vynikajici a Szabi si porucil pekne palive, cemuz se obsluha divi, ale nakonec mu prinasi na extra talirku poradnou porci chili papricek. Nasi pratele si opet objednaji neco, co neni takove, jake si oni predstavovali. Pridal se k nam jeste Gigiho starsi kamarad Ayed ( mistni punkovy business man, se znamosti s vetsinou lidi z punkove, oi a ska sceny). Presouvame se o par ulic vyse do “Reggae baru”. S rastafari to nemelo nic spolecneho krome nazvu, vypadalo to spise jako Duplex v Praze, s plesatymi malajskymi vyhazovaci (kteri byli vzrustu asi jako jako ja, co se vysky tyce:). Usadili nas na epesni vyhlidce nad ulici a prilesli lahev. Lahev whisky patrila Ayedovi, na strane mela nalepeny papirovy metr z Ikey a oznaceni, kdy naposledy a jaka byla hladina v lahvi. Vubec, nasi punkovy pratele nebyly z chude vrstvy. Popijeli sme s kolou a povidaly si o kulturnich rozdilech. Za par gramu travy je v Malajsii trest smrti, verejny, ukamenovanim. A muslimove jsou docela v pohode, v nekterych nazorech lepsi jak nasi evropsti krestane. Pratele z madarska opet vyhazuji kostky ledu, tentokrat z balkonu na hlavy lidi chodicich pod nami. Gigi nas odvezl autem do hotelu (pry pit a ridit nevadi, policii a Alahovi taky ne, no nastesti toho mala opicka nevypila mnoho:) a rozloucili jsme se, ze se uvidime za dva tydny.

MALAJSIE 1.den – cesta Praha – Kuala Lumpur, nedele 22.4.

S Emirates jsme naprosto presne dorazili na letiste v KualaLumpur, cesta byla dlouha, trochu se to s nami houpalo, ale jako vzdy kdyzletime s Emirates jsme si uzivali prepychoveho servisu vuci vegetarianum napalube:) Samozrejmosti jsou i alkoholicke napoje zdarma, tudiz si nechavamemichat rum s colou anebo vodku s dzusem, samozrejme Heineken k tomu. Odvaznejsiz nas rovnou Bloody Mary. V kombinaci s Kinedrylem to pusobi jako idealniteleport na dlouhe cesty. Taxikem potom do mesta, letiste je vzdaleno cca 60km. Kazdopadne hotel jsme jiz meli rezervovany, mela jsem vytipovany ClassicInn, jak na zaklade Lonely Planet, tak Tripadvisoru (vynikajici to spolecnik nacestach) a tez kladneho hodnoceni mych znamych, co zde jiz byli. Dostavamepokojicek jako ze skatulky, v podstate podle beznych evropskych standardu a platimeze nej cca 120 MYR za noc ( nasob 6-ti), v cene je snidane. 

 Kdyz jsme zjistilize si muzeme porucit Roti Canai, prohlasujeme hotel za nas druhy domov. Obcaspo terase probehne roztomily a dobre ziveny potkan. Samozrejmosti je pritomnostnekolika kocicich rodin. Hotel je v centru, podnikame jeste v den pristaniprvni mensi tour k blizkosti Petronas Towers. 

 Pri ni take zjistujeme, ze mestoneni vubec uzpusobeno pro pesi a bezne je prechazet triproudou magistralukocarkem napred. Absence prechodu pro chodce a moznosti bezpecneho prejiti mevytaci, ale co uz, vzdy me nekdo vystrci do vozovky, abych uz konecne prosla.Teplo a dusno mi vubec nevadi, naopak po Svedsku si pripadam jako v raji akazdou chvili, co muzu byt na slunicku, vyuziji. Hotel je hned vedle obrihonakupniho centra Berjayra Time square, prvni dve patra ujdou, dalsi uz jsoupodobne zbozim i stylem prodavani nasi Holesovicke trznici. Samozrejme mamehlad, vlezeme do prvni Indicke restaurace na stejne ulici kde je hotel. Jak nasIndi uvideli, hned se jich kolem nas tak 5 sebehlo a uz nam nabizeji co maji,ja se odvazne vydavam k samobsluznemu pultu zjistovat co je vegetarianske.Nakonec si porucime smazenou ryzi (palivou) se zeleninou a Szabi se poprvesetka s ROTI. Palive to nakonec bylo jen jemne, nacez muzeme prohlasit, ze i jejichnejpalivejsi jidla nam neprisla tak katastrofalni. Trenovani madarskou stravouzkonzumujeme cokoliv, co ma obsah chili papricek vyssi jak 3 kusy. Zde musimpodotknout, ze na rozdil od Sri Lanky nejedeme sami ( cehoz nasledne litujeme,ale uz se neda nic delat), ale jedou s nami nasi pratele z madarska – mlady manzelskypar s minimalni znalosti anglictiny a orientace v mistech, kde se nachazime akam se planujeme presunout. Nacez hned v prvni indicke restauraci mlada paniprohlasi, ze ona vubec nema rada vychodni stravu a ze nejradeji by si ted dalarizek s hranolkami. Nasledujici dva a pul tydne skoro nic nejedla. Zato my seSzabi jsme pribrali kazdy par kil navic. Po veceri se ozyvame Gigimu, coz jemlady Oi!punkac mistniho charakteru, ktery u sve rodiny ubytoval Buqiho partydnu pred nasim prijezdem a zna dokonale mistni scenu. Jesteze s nim Szabipredem navazal kontakt. Behem pul hodiny je u naseho hotylku a my s nim dovecera popijime pivko (ktere neni levne, lahev 6,5 MYR). 

Vyklube se z nej fajntypek, sice ma asi tak 40 kilo i s posteli a vypada trosku jak opicka makak,ale je moc ochotny a slibuje, ze nam vse ukase a postara se o nas. Po pulnocinas ceka jiz zaslouzeny spanek.

Navsteva hardcore-punk koncertu

Vyrazim ve Svedsku za kulturou. Chtela jsem jit minuly tyden na fotbalovy zapas a to mi nevyslo takze koncert v ramci sobotniho odpocinku uvitam.

Jeste tim spise ze se kona ve stejne ulici jako kde bydlim a je to tak 500m. Vedle nakupniho centra je takova vetsi budouva, 1200 kvadrat - Ungdomshus. Neboli kulturni dum pro deti a mladez. Vekove nic pro me, vizualne mozna:)

Koncert ma zacit v 18:00 a ma na nem byt pomerne dost zacinajich i dve znamejsi kapely. Jelikoz jsem si precetla, ze koncert je nekuracky, bez alkoholu a drog, tak jsem byla pripravena na vsechno. Ovsem realita me prekvapila, prijemne zrovna ne a predstavy o Svedsku jako o zemi spinaveho, drzneho blackmetalu a crustoveho Helvete Mangel zrejme jiz odval cas.

Byla jsem pritomna hned od zacatku abych mohla zhodnoti umeni i mistnich kapel v jejich pocatcich. Dokonce zde byli i dve stage, jedna v telocvicne dole ( ano, kapely mely nad hlavou basketbalovy kos) a druha nahore, v nejakem baletnim salu.

Ovsem nemecka presnost ve Svedsku nepanuje, koncert se tedy zacal s pulhodinovym spozdenim. Soucasti kulturniho domu ( ktery vypadal jako knihovnicka kavarna), byla i satna, kde jsem si odlozila bundu. Jelikoz kapely jeste nehraly, sla jsem k baru si koupit piti. Pozadala jsem o nealkoholicke pivo  (kdyz je ten koncert alkohol-free). Odmenou mi byl velmi neprijemny pohled obsluhy se slovy: Ale toto je nealkoholicky koncert. A ja ze: Proto bych si prosila nealko-pivo. A oni ze: Nemame, k dispozici voda z kohoutku zdarma anebo kola ci fanta. Fajn, no co uz.

Mezitim co jsem popija skvele vychlazenou kolu na kterou jsem vubec nemala chut tak se zacinal prostor plnit. Mladezi s vekovym prumere 15 a mene let. Dale jejich rodicmi jako doprovod a par punkaci ( no meli ciro, ale jinak s punkem pramalo spolecneho). Vsichni vypadali hrozne, proste hipster style. Sekac z 80. let, upnute kalhoty a nejaka silena halena. Boty mokasiny. Kluci i holky meli dosti uniformni podobu takze u nekterych jedincu jsem neidentifikovala pohlavi. Emo uz nefrci, bud hipster. Videla jsem vseho vsudy dve kerky, na hardcorovem koncerte...Ale to samozrejme prisuzuji tez jejich veku.

Koncert mel i nekolik clenu ochranky a postarsi pani organizatorku. Kdyz vpustili vsechny do jedne mistnosti tak se mohlo zacit (dve stage nikdy nehrali soucasne, to by predse ochranka nestihala:))
Odhadem tam mohlo byt tak 300 lidi celkem. Podium bylo pripravene jak pro nejakou vetsi hvezdu, nastroje jiz nalazene. Kazda kapela mela stupidni intro, ta prvni neco ze svedskeho SouthParku. U vsech bych rekla ze jejich hudebni uroven byla pomerne na urovni, ale ty pozy.

I zacinajici prvni kapela STRIKING DISTANCE mela svetelnou show a vsichni clenove kapely peclive natrenovanou choreografii a gesta. Mix stylu byl take dosti znacny, jako by se hosi nevedeli rozhodnout co vlastne chteji hrat. HC, dis-beat, obcas nejake bliti do mikrofonu a potom takova rockovejsi vsuvka. Meli asi nejvetsi kotel, samozrejme ne vetsi jak hlavni hvezda.

I BROKE THE DAM - technicky metal, obcas s nejakou HC vsuvkou a vyzvou k circle pitu ?!Moc me to nebavilo.

Sla jsem se podivat, co se odehrava pod strechou a vida, hrali FADING FRIEND. Vypadali jako hipsteri, hrali jako hipsteri a zanrove to bylo neco mezi klasickym rockem riznutym The Cure. Ale vsichni clenove kapely vypadali jak prihraty kamaradi, no skoro nikdo je nesledoval, do konceptu metalcore kapel se moc nehodili.

SORT BY TITLE - pomerne zazivny metalcore s vlivem a inspiraci August burns red a tradicnim svedskym "Melodeath" stylem:) Da se rict, ze jsem rada, ze kapely hraji jen 30 minut a potom je chvili ticho. V prubehu koncertu ke me prisel securitak, ze si mam dat bundu do satny. Snazila jsem se mu vysvetlit, ze tohle je mikina a ze bundu tam uz davno mam. Bez sance, musela jsem odevzdat i mikinu, pry z bezpecnostnich duvodu?! Nasledne jsem se stala stredem pozornosti v koncertnim sale, protoze jsem mela jen tilko a mistni mladez tolik tetovani nejspise videla dohromady za cely zivot.

LEAVING SHORE - takove trosku uknourane screamo/emo chvilema me kytarove vybrnkavky pripominaly stare dobre Madame Germen, jejichz zivak z Goteborgu ze squatu SPATT mam porad v playlistu. Ale u Leaving shore me trochu vadil zpevakuv hlas, prilis se snazil a tlacil na to az to vyznelo dost umele. Zacala mi byt zima, tak jsem si zase vyzvedla mikinu, coz se sice projevilo nevoli ochranky ale ja jsem byla nekompromisni a tvarila se nejvic zmrznute. No nejen tvarila, ale taky jsem byla:)

Na hlavni hvezdu, kvuli ktere vetsina mladeze zrejme prisla, byla metalcorova kapela YERSINIA puvodem ze svedske Uppsaly. Zalozena kolem roku 2008, nazev mi neco rikal, urcite o nich byla zminka v zinu, ktery jsem cetla ale jejich hudebni produkci jsem predem neznala. Nakonec byli prijemnym prekvapenim, sami se definuji jako "Post-aggressive metal/hardcore from the far north".

 Byla to celkem uderna sypacka, dva zpevy, plus nejake singalongy. Publikum sili. Ve chvili kdy zpevak spolu s gestikulujici organizatorkou zaveli: Next song is stage-diving song! se polovina osazenstva vydrape na podium a soutez ve skoku do dalky mezi lidi nema konce. Pri dalsi pisnicce zase zpevak naznaci circle pit a uz se to vali, rekla bych ze mnohem agresivneji nez u nas. Jeden kluk vedle mne, spravna HC vizaz, se ucastni tez pitu, no ovsem nejdrive si nanda boxersky zubni chranic. Co by na to asi rekli svedsti rodice, kdyby prisel domu s vyrazenymi zuby...z koncertu, kde se nepije:) Texty jsou ve svedstine tudiz konecne neco, co ma nadech spinaveho severskeho zpusobu. Ruce, nohy litaji vsude okolo a decka poguji.

Na posledni kapelu jsem jiz necekala i tak mel koncert spozdeni a od 18:00 koncertu jen na kole a zuzu me docela stacilo. Jdu si dat domu pivo.

Behem koncertu HC kids zrali ruznobarevne bombony a zuzu, ze stejne barevnych pytliku a cucali vodu. Jakmile nekdo vodu rozlil, pribehla hned uklizecka s mopem a tu hroznou spoust vytrela:)

Konecne jsem napul Sved - mam "personal number"

Rano jsem objevila ve schrance prekvapeni. Dorazilo mi moje osobni cislo ze svedskeho danoveho uradu, bez ktereho se tady pomalu neda ani uprdnout. Coz znamena, ze mohu rozjet velkolepou kampan osidlovani tohoto severskeho statu oficialne. Rano jsem zasla do prace, kde jsem tuto novinku oznamila, rozeslala maily na vsechna mozna oddeleni, ze teda mi uz muzou zaridit univerzitni karticku a IT pristupy.

Nasledne jsem se vydala na Migration board - zaregistrovat se k pobytu delsimu jak 3 mesice, coz by nemelo byt pro obcana EU problem. Bohuzel jsem nemela vsechny potrebne dokumenty sebou, tudiz jsem jen vyfasovala dalsi formular k vyplneni s tim, ze to odevzdam v pondeli az budu mit vse pohromade. 

Poznamka k uradum - sidla uradu zde nejsou tak jak zname z Cech v kazdem meste. Vetsinou maji jednu centralu pro cele Svedsko, ktera se treba muze nachazet za polarnim kruhem. Tam se posilaji vsechny (!) dokumenty k roztrideni, zarazeni a zde take sidli nejspise ty nejpovolanejsi urednice. Stejne je to i se skolni fakturacni adresou, tak ta je taky nekde daleko na severu. Tam to naskenuji a faktury mame potom v elektronicke podobe. Nejspise tu postu nekdo zivit musi:)

Nasledne jsem sla opet na muj oblibeny a mnozstvim lidi zahlceny Skateverkett abych si vyzvedla listecek s poradim ( poradniky, jak oblibena vec ve Svedsku) a zjistila ze predemnou je tak 30 lidi. Hned vedle je pobocka banky kde hodlam na nekolik nasledujich let syslit sve uspory ( a ze jich moc nebude vzhledem k zdejsim cenam:)), tak proc nevyuzit cas. Samozrejme u vchodu je hned system na listecky, kde si pro zmenu a prekvapive, zajistite poradi ve fronte na odbaveni u prepazky. Na vyber byly dve moznosti, tak jsem vzala tu prvni. 

Jelikoz jsem prisla vybavena arzenalem ruznych papiru a povoleni, co tu od zacatku pobytu sbiram ( a ze jich neni malo) a to vetsinou k me velke radosti ve svedstine, tak otevrit ucet nebyl problem. Vedeni uctu protoze jsem mladeznik je cely rok zdarma, az po roce nejaky smesny poplatek za kartu. Postou mi prijde takova divna kalkulacka a karta a diky tomu se dostanu do internetoveho bankovnictvi. Jeste ze mam personal number, bez toho by mi ucet neotevreli ani kdybych mela miliony po kapsach (coz samozrejme nemam, kdybych mela tak jsem jiz davno v teplem kraji, surfujici nekde u oceanu a chovam mysi pro radost:).

Nasledny krok zpet na Skateverkett, kde uz se blizi moje cislo. Potrebuji vedet jak je to v mem pripade se socialnim a zdravotnim pojisteni, protoze dostavam specialni studijni grant od svedske vlady a vztahuji se na me jine podminky. Ktere mi samozrejme do dnesniho dne nikdo ve skole ani na urade nebyl schopen vysvetlit. Ono docela maji problem i s tim, ze jsem doktorand (student) ale zaroven dostanu plat ktery danim do svedskeho systemu. Na socialku a zdravotku me nemohou zaregistrovat dokdy nemam povoleni k pobytu od Migration board, takze cekani na novy papir...

Ovsem na chovani uredniku se nemohu stezovat, snazili se mi vse vysvetlit, dohledat informace, usmivali se a vubec mam pocit ze jsem se i neco dozvedela a nestalo me to zadne nervy. Zajimavy je i styl vymeny uredniku na prepazkach, ktery jsem pozorovala nez jsem se dostala na radu. Jeden urednik nevyridi vic jak dva zadatele, pote je vystridan jinym a za dalsi pul hodinu se treba objevi na informacich u vchodu. A takhle se tam cely den toci. Coz ma jiste za nasledek lepsi pracovni moralku a urednice ( a urednici) nejsou tak otraveni jak u nas. 

Mela jsem jeste chvili casu, tak jsem vbehla do nakupniho centra si koupit svacinku a zaroven jsem si chtela koupit svedsky tattoo magazin. No prekvapil me ten neskutecny vyber, to jsem dlouho nevidela.

Potom zpatky do prace. Odpoledne me kolega zavolal, ze si mam jit nakrmit bunky co pestujeme z naseho pacienta. No koukal na to pod mikroskopem, ze jeste nikdy nic takoveho nevidel a nepodarilo se mu to vypestovat do teto faze. Ajeje, to neni muj vliv jen na techniku ale i na bunecne kultury. Predpokladam, ze jsem si kychla a neco tam ted roste:) Kazdopadne budeme to sledovat, a doufat ze to neni jen nejaky bordel a nesymetricke tecky, jak jsem to ja odborne nazvala...Ale vsichni se tvarili prilis nadsene a nechali me dokonce vymenit jejich medium takze si asi mysli, ze ja za to muzu a vim co delam...No mozna ano, treba tim, ze jsem predtim vynechala nejaky krok anebo zapomela neco pipetovat:)

Zacinam se otuzovat (velmi neochotne:))

Zacinam na sobe pocitovat nedostatek tepla tim, ze vetsinou odpoledne kdyz se vracim z prace mi je v zimni bunde uz teplo a musim se rozepnout. Svedi chodi jen ve svetriku a balerinkach. Doma mam 21 stupnu a uz chodim v kratasech. Sice jen kratke casove useky a jen kdyz do bytu sviti slunce:) To vse ovsem podstupuji nedobrovolne a kdyby to slo, tak si pritopim. Nejde, topeni uz mam na 7cce. 

Rano jsem byla predstave na velkem meetingu celemu Neuro oddeleni, takze ted uz si nebudou rikat kdo ze jim to tam potajnu chodi po chodbach a laboratorich. 

Nasledoval program s moji svedskou kolegyni, nase pacientske vzorky jsme meli jit merit do spratelene biotechnologicke firmy TATAA se sidlem v centru Goteborgu. Od nich si pronajimame pouzivani ruznych druhu PCR a pracuje se v jejich laboratorich. Jeden z mych supervizoru je take jejich zamestnancem. Jeli jsme tam autem, kolegyne bydli daleko za mestem, ve meste nebyl vubec ale vubec zadny automobilovy provoz. Tak ji rikam, ze to je skoro jak mesto duchu a ona ze je docela dost aut. Tak to bych jim prala videt Prahu nebo jeste lepe Budapest. A ze pry maji rano i zacpy. Tak pokud mysli ty 3 auta na semaforech, tak ano, jinak jsem zadny "husty" provoz nevidela.

V centru je velmi drahe parkovani, klidne muze byt i 25 SEK za hodinu. Ona ma auto na etanol(?) takze muze parkovat skoro vsude zdarma, ale jen 2 hodiny. Bylo docela komicke, jak jsme uprostred PCR vybehli ven preparkovat, ale opravdu jen ob jedno misto.

Firma je krasne, moderne vybavena, vse nablizkane, pracuje tam i jeden Cech a zakladatel je tez ceskeho puvodu. A s propojenosti nasi laboratore, ktera ma taktez cesky zaklad je to takovy maly cesky biotechnologicky klan:)

Samozrejme samostatne nesmim pracovat, dokdy neabsolvuji ten jejich silene drahy Hands-on PCR kurz, ale pokud jsem tam s kolegy a pomaham jim, tak to nikomu nevadi. Opet jsem okukovala postupy, konecna vsak neco, co znam a mam k tomu docela co rict. Jeste ze jsem tu genetiku taky delala na obou dvou diplomkach. Kazdopadne ukazaly mi pristroj na qPCR, ten nejnovejsi, nejlepsi. Tak rikam, ze ten uz jsem nekde videla. Tak mi neverili, rikali ze ten je uplne novy. Samozrejme, na tom stejnem jsem uz delala v Centralnich vyzkumnych laboratorich, overila jsem si to a je to ten stejny typ. Nasledne jsem vyresila problem se spatnym zobrazovanim krivek vzorku a byla jsem prekrtena na technicky typ. Jo holeckove, kdyby jste vedeli, jak ja jsem technicky typ...technika v me blizkosti prestava fungovat a to pomerne zahy. Jako napriklad ta tramvaj, co se tady jeden den pokazila, samozrejme, ja jsem jela v ni...:)

Odpoledne jsme skoncili drive nez je obvykle, takze jsem se mohla jeste jit courat po meste. Narazila jsem i na nejakou kuriozitu, taky by se mi hodilo byt nekdy Jedi:

V nadzivotni velikosti:

Poznatky:

- v tramvaji vsichni sedi tak, aby se vedle nich jeste nekdo vesel, tzn. prvni si vzdy seda k oknu. Ten kdo sedi na dvousedacce do ulicky je bud cizinec, anebo nevychovany Sved...jak ja jsem to nesnasela v Praze, kdyz cely bus byl obsazen nevrlymi lidmi sedicimi tak, ze se jich clovek musi doprosovat, aby si mohl sednout.

- obleceni si tady asi moc nekoupim. Ne kvuli cene, ty jsou uplne smesne ( v porovnani k platu), ale jsou to proste hadry. Sekac z 80. let. Leginy a vytahane haleny. Zadne normalni tricka, kosile nebo mikiny. Proste ala H&M, ale jeste horsi. A to maji vsude. Jeste funguje posta a ebay.

- pausal na mobil, vcetne ipohonu 4S s neomezenym volanim, smskami a surfovanim stoji 350 SEK mesicne. No nekup to. Podminka je vlastnit alespon pul roku svedskou ID. Nevadi, bude:)

Dalsi mrtve mysi

Stredecni rano probehnul Journal Club - jeden kolega vyfasoval clanek, na ktery si mel pripravit prezentaci a pote mela nasledovat diskuze. Clanek nam poslal tyden predem k precteni. Bohuzel vsechny otazky k clanku, ktere jsem mela pripravene uz nekdo vznesl, tudiz jsem se ucastnila pasivne. V pripade, ze neni aktualni nejaky clanek tak se tento cas vyuzije ne vedeckou diskuzi celeho tymu, postupu a pripadnych problemu. Proste jednou tydne se vsichni sejdeme na jednom miste.

Muj program mel zacinat az odpoledne, se spanelskou kolegyni. To kdybych vedela co bude nasledovat tak si zase radeji nedam obed. 

Do zverince bez kurzu nesmim, to uz vim. Ale ona rekla, ze kdyz to nikomu nereknu tak ona taky ne a ze muzu jit s ni. Aha, doslo mi, zase budeme trapit nejake mysi. Mely jsme zacit pestovat neurony coz sice neni vec kterou bych k memu vyzkumu vyslovene potrebovala ale kdyz budu koukat a naucim se vic veci, tak to predsi nevadi. Postup jsem si odpoledne precetla v knize a zacinalo to slovy: pripravte si hodne savy rucnik, bude z toho dost krve. Mysi (dospele) zaziva useknete hlavu...Fuj.

Zverinec je hned vedle nasi jidelny, jak jsem se dozvedela zahy, nekolikapatrovy a s ruznymi druhy zvirat. Uff, ja nebudu mit nastesti do cineni s jinymi druhy, jen mysma. Potkany bych proste nemohla jet tak prastit po hlave...A kolegyne ze: Obcas jim chodit vencit ty psy. A ja na to: Pockej, to psi hriste ktere vidime z kuchyne, vzdyt to je predse pro psy nasich zamestnancu, ne? Tak jako mame i skolku pro deti...Nacez ona vyprskla smichy. Kdepak, tam chodim vencit ty psy z toho zverince, predsi jen ti nemuzou byt porad v klecich...Ja takova naivka, dal jsem se neptala co s tema psama delaji, nechci to vedet.

Zverinec je prisne sterilni misto, tudiz jsem se musela prevleknout do operacniho a absolvovat vzduchovou sprchu. Coz je dost smesna vec, desne to tam fouka, huci a dready mi letaly vysoko. No co, konecne se po letech vydezinfikovali. Cistota v naslednych prostorach me zarazila, ani na lidskem operacnim sale nemaji zdaleka tak cisto a tak prisne podminky pro provoz. Asi 3x jsem se musela prezout,  zarouskovat a jeste znova dezinfikovat. Nase mysi jsou ve specialnich boxech, pred jistou dobou byly spareny a ted maji byt brezi. 

Coz znamenalo vytahat je za ocasek ven a podivat se, ktera ma vyboulene brisko. Ja je drzela jen za ten ocas, ale on a si je nechala lezt po ruce a hrala si s nima. Coz jsem rekla ze se nehodlam prislis kamaradit s tvorem, ktery za par minut pod myma rukama pojde. Ale ze jsou moc roztomile. A ona se zase zacala smat ze pry to jsou jen "mysi" a na nich neni nic roztomileho.

Pote co jsme vyseparovali 3 samice a kolegyne rika, ze ji uz parkrat stalo ze myslela ze ma brezi no a nebyla, jen byla dobre najedena. Ze pry spatny den, teda pro tu mys...S ni asi na pivo chodit moc nebudu:)

Chudery sme prenesli do operacni mistosti a ja cekala masakr. Mimo to tam nekdo pred nami nechal (pry zapomel) box (pruhledny) s asi 30 mrtvama mysma. Jsem rada, ze jsem vegetarian uz asi nadobro...A ptam se, ze cim budeme ty hlavy sekat. No dopadlo to "dobre" tento postup je jiz zastaraly, mysi se pridusi CO2, pak se jim zlomi vaz a z bricha vyoperuji jeste zive zarodky. Kdyz se to vytahlo i s delohou, tak to vypadalo jako mini-spekacky. Embryu se odstrihe hlava, kterou potrebujeme a je to. Prej jestli si to chci zkusit. Ne diky, staci mi se divat a to taky jeste ne porad.

Pote bylo potreba ten mini-mozek vypreparovat pod mikroskopem a zbytek uz byl klasicka laboratorni prace. Kolega se prisel na nas podivat a pobavene mi rikal, ze budu mit zase spatne sny na coz jsem odpovedela, ze jsem navstivila o vikendu System bolaget a mam koupena silna piva, takze usnu po trech snad bez problemu. Zavidel:)

My new home - Göteborg

Konecne vikend, mam chvili volno. Teda budu se muset ucit, ale to az zitra:) Ve Svedsku je statni svatek o Velikonocich i patek, Velikonoce jsou tu 3. nejvetsi svatek. Prvni je Midsommar, Vanoce a pak vajickove dny.  Rozdil oproti ceskym Velikonocim je ten, ze zde je kazdy obchod velikonocne vyzdoben jako u nas na Vanoce. V patek jsem byla doma, poprve za moji navstevu prselo a tak nejak se mi nic nechtelo delat. I kdyz jsem mela rezervovanou pradelnu tak jsem to neriskla, predsi jen na komunalni pradelnu musim sbirat vice odvahu. 

Dnesni den me probudilo slunicko a nebylo od veci tedy vyrazit na turu do mesta. Vylet na blizke ostrovy, kam jezdi MHD anebo museum dam jindy. 

Zacinam tak jako kazdy den, nastupem na moji zastavce, ktera se jmenuje positivne:

Prohlidku zacinam starou ctvrti Haga, ktera ma byt plna kavarnicek, starsich domu a ruznych malych obchudku. Ovsem hned pri vystupu z tramvaje jsem zbystrila. Cely tyden pozoruji lidi s modryma igelitkama, dosud jsem nebyla schopna vyzkoumat o jaky obchod se jedna. A ted to vidim, ti lidi vychazeji z dosud me vzdy nepristupneho obchodu s opravdickym chlastem! Dom alkoholovych radovanek Svedu je tu primo predemnou a je otevren. Samozrejme podnikam vypravu a jdu se presvedcit o neskutecnych cenach a rozdeleni vin ne podle typu, ale podle ceny.

Hned prvni co me prekvapilo byl mezinarodni vyber:

Ovsem baleni alkoholu byla opravdu ruzna a pod pojmem krabicove vino se skryje lecos:

Lidi tam bylo jako nadelano, nektere regaly uz pomalu zely prazdnotou, z cehoz se da vypozorovat co mistni radi piji. Velikonocni special, posledni kus, predemnou rychle nekdo sebral. Nevadi, zamirila jsem tedy k pivu, doufaje ze zakoupim pravou Plzen, s odpovidajicim mnozstvim alkoholu. Nebyla. Zato jsem si koupila 7,5% pivo a obrazkem losa na etikete. Nekdy vyzkousim. Z ceskych piv vyber tech, co se u nas moc nepiji:) Starobrno, Zlatopramen, Staropramen, Krusovice, no Branik teda nemeli ale zrovna timhle bychom se asi prezentovat nemeli:

Pro ty co nevedi, kolik za tuto paradicku chteji - tretinka Breznaka v prepoctu za 28 CZK:)

Prosla jsem tedy pres Haga, bylo to takove jak v mensi mesto ve meste.

Kazdy si sve kolo zdobi jinak, nekdo sverazneji:

Nekde na me dychala trochu parizska atmosfera:

Dosla jsem az ke konci cvtrte, kterou tak jako skoro vsude zde lemoval park:

Dale okolo Kungsparken:

Videla jsem rockovy obchod podobny Nirvane v Praze, no sortiment skoro stejny, rozmyslela jsem jestli mam koupit Szabimu:

Celkove mesto pusobi velmi ciste a upravene, hodne domu je podobnych:

Az jsem konecne objevila prvni piercingovou prodejnu:

A konecne i tattoo studio, ovsem kvuli svatkum zavrene:

Vsimla jsem si ze jsem na kopci a uvidela neco jako vyhlidku:

Byla jsem nekde u Norra Liden a videla jsem trochu do dalky:

Mezi baraky bylo hezke hriste, docela na miste, kde by v Praze jiz jiste bydleli bezdomovci:)

Ze by nejake ilegalni techno tady ve meste:

Byla jsem i v Nordstan, nejvetsi nakupni stredisko...No nejak me jejich moda neoslovuje, vsechno to vypada jak ze sekace, takove vytahane haleny, proste jak pred 20ti lety u nas. Normalni tricko jsem snad ani nevidela. Ale zato ceny jsou jako v u nas, a jeste kdyz maj slevy tak se da nakoupit opravdu za par korun. Pri vysi svedskych platu a nizke cene najemnich bytu si opravdu mohou dovolit naplnit satnik odspoda-nahoru.

Takze jsem se pekne utahala, zasla jeste koupit potraviny. Stale me oci prechazi od toho vyberu, koupila jsem si jahody, ktere krasne voni, uvidime jake budou. Jen za 9 SEK vanicku:) Koupila jsem i velikonocni pivo, samozrejme 3,5% procent. Chutnalo to jako Guiness naradeny 1:1 s vodou.