Rano vstavacka a zjistujeme, ze oproti Lonely Planet se do
Batu Caves da dostat velmi jednodusse a to dojet od nas s monorail na KL
Sentral a odtamtud vlakem KTM Komuter primo az k zastavce Batu.
KL Sentral je
moderni nadrazi, daji se zde koupit zimni rasta cepice, kterou si k velkemu
udivu prodavace vyzkousim. Zrejme predtim nevideli, jak to ma vypada na hlave s
dreadami. Listek do Batu nas stoji 1 (!) MYR na osobu, je to cca pul hodiny
okruzni jizdy mestem.
Jiz ze zastavky je videt zlaty Budha. Chramy okolo jsou
hezky nazdobene a hindu vyjevy jsou pomerne netradicni.
Pripraveni na vtiravost
a mnozstvi opic vystupujeme do schodu k jeskyni. Nemeli jsme sebou nic
blistiveho ani k jidlu, tudiz nas ignorovali. Ovsem zajimava zkusenost, koukat
se opici z pul metru do oci.
Temna jeskyne mela v pondeli bohuzel zavreno, po
prohlidce vnitrni casti se rozhodujeme alespon navstivit jeskyni s “psychadelickymi
vyjevy” (dle Lonely Planet). Nemeli od pravdy daleko, hinduisticke bozstvi ma
minimalne 4 ruce a nekolik dalsich organu.
S potesenim fotodokumentuji, az jsme
se nakonec dostali do jeskyne s terarky. Obri anakonda, ruzni hadi a dalsi
havet, doufame jen, ze jsou dostatecne zajisteni a nic na nas nevyskoci. Nez
jsme se vratili do mesta, tak jsme pojedli u Batu ve vynikajici indicke
vegetarianske restauraci. Platili sme za jidlo pro dva a dzus z cerstveho
pomerance cca 10 MYR.
Led v piti neresime, kdybychom meli byt obezretni jak se pise
v pruvodci, tak nejime nikde. Nasi pratele led z piti vyhazuji na zem. Vecer
nas opet vyzvedne nas malajsky kamarad Gigi, jedeme na autobusak Puduraya (
Szabi si toto slovo velmi oblibil a prekrtil tak Florenc na Puduraya) a pod
naporem nahanecu a me drzosti si dovolit neco jineho, nez nabizeji, zakupujeme
konecne spoj na nami vybranou hodinu na nami vybrane misto. Tedy na zitra rano,
smer Cameron Highlands. Gigi nas vede na veceri do cinske ctvrti, kde je na
spejlich napichano a pripraveno k rozneni kde co. Jsme radi ze jsme vegetariani
a vzhledem k tomu, ze zadna z kocek tady nema ocas je nase predstavivost
podporena. Schyluje se k velke bource, zapadneme do jedne z jidelen, kde je
takovy smrad, ze Szabi malem hodi pod stul. Po chvili a jednom velkem Tigeru si
zvykame a muzu podotknout, ze tento smrad jsem jeste citila v Malajsii vicekrat
a to vzdy v cinske restauraci. Jidlo je ovsem vynikajici a Szabi si porucil pekne palive, cemuz se obsluha
divi, ale nakonec mu prinasi na extra talirku poradnou porci chili papricek.
Nasi pratele si opet objednaji neco, co neni takove, jake si oni predstavovali.
Pridal se k nam jeste Gigiho starsi kamarad Ayed ( mistni punkovy business man,
se znamosti s vetsinou lidi z punkove, oi a ska sceny). Presouvame se o par
ulic vyse do “Reggae baru”. S rastafari to nemelo nic spolecneho krome nazvu,
vypadalo to spise jako Duplex v Praze, s plesatymi malajskymi vyhazovaci (kteri
byli vzrustu asi jako jako ja, co se vysky tyce:).
Usadili nas na epesni vyhlidce nad ulici a prilesli lahev. Lahev whisky patrila
Ayedovi, na strane mela nalepeny papirovy metr z Ikey a oznaceni, kdy naposledy
a jaka byla hladina v lahvi. Vubec, nasi punkovy pratele nebyly z chude vrstvy.
Popijeli sme s kolou a povidaly si o kulturnich rozdilech. Za par gramu travy
je v Malajsii trest smrti, verejny, ukamenovanim. A muslimove jsou docela v
pohode, v nekterych nazorech lepsi jak nasi evropsti krestane. Pratele z
madarska opet vyhazuji kostky ledu, tentokrat z balkonu na hlavy lidi chodicich
pod nami. Gigi nas odvezl autem do hotelu (pry pit a ridit nevadi, policii a Alahovi taky ne, no nastesti toho mala opicka nevypila mnoho:) a rozloucili
jsme se, ze se uvidime za dva tydny.
Žádné komentáře:
Okomentovat